Téma 3 Neverbální komunikace
Neverbální komunikací se rozumí předávání informací za použití řeči těla, patří sem mimo jiné oční kontakt, mimika, gesta a další. Příkladem může být úsměv při setkání, kterým sdělujeme přátelství, přijetí a upřímnost. Neverbální komunikaci používá každý z nás vědomky i nevědomky neustále.
Neverbální komunikace má zásadní úlohu v našich životech, může zlepšit naše každodenní schopnosti komunikovat, zapojit se a smysluplně reagovat. Díky lepšímu pochopení tohoto typu komunikace si lidé mohou mezi sebou vytvořit pevnější vztahy.
Náš postoj, tón hlasu a oční kontakt jsou nenápadnými prvky komunikace a posilují mluvené sdělení tak, že podporují jeho důvěryhodnost a soulad s ním.
Neverbální komunikace je sdělování myšlenek, pocitů či nápadů prostřednictvím gest, postoje těla a mimiky.
Prvky
Neverbální komunikace má mnoho různých forem a může nám pomoci proniknout k myšlenkám a/nebo pocitům mluvčího. Rozdělení neverbální komunikace do několika skupin nám může pomoci pochopit její roli v každodenní komunikaci:
- Gesta – například pohyby rukou, paží a hlavy. Můžeme jimi zdůraznit naše verbální sdělení. A dále jimi vyjadřujeme naše pocity.
- Mimika – na jednu stranu slouží k vyjadřování pocitů a na druhou stranu doplňuje a zdůrazňuje verbální obsah sdělení.
- Doteky – například potřesení rukou, objetí atd., pomáhá budovat vztahy.
- Oční kontakt – oči jsou hlavní součástí předávání sdělení, kontaktem vytváříme dojem blízkosti
- Tón hlasu znamená výšku hlasu, kterou můžeme sdělovat něco jiného než to, co vyjadřujeme slovy. Například při sarkasmu dostávají vyřčená slova zcela odlišný význam.
- Vzdálenost mezi účastníky – rozlišujeme intimní, osobní, společenskou a veřejnou zónu. Tyto vzdálenosti se v různých kulturách liší.
- Pozice těla – jakým způsobem daná osoba sedí a stojí.
- Pohyby těla, patří sem jakýkoli pohyb těla.
- Neverbální prvky řeči – například intonace hlasu či rytmus řeči. Zdůrazňují náš záměr ve vztahu k příjemci a mohou mít na celkové sdělení velký vliv.
- Parajazykové prvky – mohou komunikaci měnit. Jedná se o různé projevy pocitů (smích, pláč, povzdechy).
- Prvky okolního prostředí – vztahují se k místu, kde se účastníci komunikace nachází.
- Fyzický vzhled a oblečení – vyjadřují náš vztah ke komunikačnímu partnerovi.