Téma 3 Kulturní rozdíly v komunikaci
Rozdíly v neverbální komunikaci jsou velmi patrné při vyjadřování emocí: v některých zemích jsou spíše zdrženliví a na veřejnosti emoce téměř nebo vůbec neprojevují. V jiných zemích pak nepoužívají mimiku obličeje, protože to považují za neschopnost ovládat své emoce.
Mezi kulturami se liší i používání očního kontaktu. Ve Spojených státech se přímý pohled do očí považuje za znak důvěryhodnosti a projevení zájmu o to, co nám druhý říká. V některých případech však může být delší pohled považován za projev sexuálního zájmu či přitažlivosti. Například v Japonsku se přímému pohledu do očí vyhýbají, protože to považují za nedostatečné respektování. V arabských zemích je to pak přesně naopak: oční kontakt vyjadřuje zájem a upřímnost.
Různá expresivita v kulturách – rozdíl mezi živými a zdrženlivými kulturami se týká přijatelnosti a úlohy při vyjadřování osobních citů a postojů v komunikaci. Živé kultury takové vyjadřování používají často. Během diskuze je dovoleno zvedat hlas, často přerušovat projev, navzájem se dotýkat (např. pohlazení), dívat se druhému dlouho do očí. Pro osoby ze zemí, kde jsou zdrženlivější, může být takový projev příliš hlučný, nátlakový, příliš rozvláčný. Pro osoby z těchto kultur je nejdůležitější součástí slovní vyjádření k tématu diskuze. Vyjádření doprovodných emocí a postojů zde nemá takový význam. Mluví tišším hlasem než lidé ze živých kultur a své protějšky při řeči nepřerušují.
