Téma 1 Reakce jedince na stres
Stres je fyzická, duševní a chemická reakce našeho těla na okolnosti, které jsou pro vás děsivé, náročné, matoucí, ohrožující či které vás rozčilují.
Třífázový postup
Poplachová reakce: První reakce poté, co je tělo vystaveno zátěžové situaci. Jedná se o intenzivní aktivaci biochemických zdrojů (příprava a aktivace těla k boji) při identifikaci spouštěče stresu.
Vyrovnávací fáze: K vyrovnání dochází po delším vystavení stresoru, vystavení stresu je v souladu s vyrovnáním. Tělesné projevy typické pro poplachovou reakci téměř zmizely a přichází vyrovnání. Jsme stále vystaveni stresu, tělo se s ním vyrovnává a přijímá jej. Nakonec se zvyšuje vyrovnání, mizí tělesné znaky poplachové reakce a jedinec se cítí jako v běžné situaci.
Fáze vyčerpání: Po delším vystavení se stresu se tělo začíná vyrovnávat se stresorem. Pokud je ale stresor příliš silný, může to vést ke smrti.
Osobnostní faktory- pesimistický vs. optimistický pohled
Jak se díváte na sklenici s vodou?“ Je poloplná, nebo poloprázdná?
Lidské vlastnosti Zvládání stresu jedince
Lidské vlastnosti: Lidé, kteří věří, že mají kontrolu nad svým životem a očekávají od života to nejlepší, bývají většinou schopní mít kontrolu nad stresovými situacemi a zažívají pozitivní stres. Tito lidé přemýšlejí pozitivně (pozitivní myšlenky vedou k pozitivním pocitům a pozitivnímu chování – pozitivnímu výsledku). Tyto osobnostní faktory jsou velmi důležité — zvládnutí svých pocitů a optimismus — ale nejedná se o trvalé a vrozené vlastnosti. Jde o stav mysli či očekávání na základě osobních zkušeností a lze jim naučit. Lidé mohou získávat zkušenosti, pomocí nichž se jim zvýší pocit, že „mají situaci pod kontrolou“— ve výzkumech bylo zjištěno, že pokud se lidé naučí věřit tomu, že jejich snahy bojovat se stresem přinesou dobrý a pozitivní výsledek, budou stres vnímat pozitivně, a ne negativně (Bandura, 1982, 1986; Scheier a Carver, 1988, 1992).
Zamyslete se…Rozdíl mezi pesimistou a optimistou
Pesimistické vs. optimistické přemýšlení: Naše osobnost, zkušenosti z minula a aktuální situace mají vliv na to, zda jsme optimističtí a máme situaci pod kontrolou, nebo zda jsme pesimističtí a situaci pod kontrolou nemáme. „Jaká je podle vás tato sklenice? Je poloplná, nebo poloprázdná?“ Můžeme se na to dívat různě, podle našeho aktuálního stavu mysli, zda jsme optimističtí, nebo pesimističtí. Naše osobnost, zkušenosti z minula a aktuální stav mají dopad na to, zda se cítíme optimisticky a máme situaci pod kontrolou, nebo pesimisticky a situaci pod kontrolou nemáme. ( Bandura, A., Self-efficacy mechanism in human agency, Am. Psychol., 37, 122, 1982. Scheier, M. F. a Carver, C. S., Effects of optimism on psychological and physical well-being: theoretical overview and empirical update, Cognit. Ther. Res., 16, 201, 1992., Seligman, M. E. P., Helplessness: On Depression Development and Death, Freeman, San Francisco, CA, 1975)
Pocit bezradnosti
Pocit beznaděje: Někteří lidé se naučí cítit beznaděj. U lidí, kteří cítí beznaděj, vídáme psychologický jev zvaný „naučená beznaděj“, což je spojeno s tím, čemu VĚŘÍ. Například když se jich zeptáte, jak pracují se zvládáním stresu a co dělají, aby měli lepší, bezpečnější život a byli efektivnější, většinou vám odpoví: „Řídím se postupy pro snížení stresu, ale vedle toho nevidím další možnosti, jak stres zvládnout.“ Vidíme zde odpor ke změně. „Je celkem jedno, co dělám, neovlivním to, co se stane.” Myslí si, že vše není možné mít pod kontrolou a že nelze udělat téměř nic k tomu, aby pracovali na zlepšení svého života. „Není moc možností, jak lze snížit stres, děje se to, co se má stát.“ To je naučená bezmoc. Tato koncepce byla před více než 20 lety označena psychology, kteří zkoumali způsob, jakým se učí psi (Maier a Seligman, 1976; Seligman, 1975). Maier, S. F. a Seligman, M. E. P., Learned helplessness: theory and evidence, J. Exp. Psychol. Gen., 105, 3, 1976. Na základě předchozích chyb cítili účastníci výzkumu beznaděj, cítili, že nemají žádnou naději. Na základě negativních zkušeností je poměrně jednoduché naučit se přijmout postoj „beznaděje“ ve stresových situacích.
Naučený optimismus
Naučený optimismus. Negativní zkušenost nemusí nutně vest k přijetí postoje naučené bezmoci. Lidé, kteří získají sílu či energii ze svých chyb, se ještě více se snaží uspět, pokud dostanou další šanci. Seligman a kol. zjistili, že někteří psi odolávali naučené beznaději, pokud se jim předtím podařilo vyvarovat elektrickému šoku. Stejně tak to je u lidí, někteří se ve stresové situaci vzdávají, jiní proti stresu bojují.
Zkuste se zamyslet, jakých 6 nejvíce stresujících událostí jste zažili
Stresové situace։ Abyste byli schopni zvládnout těchto 6 stresových situací, je potřeba nejprve zařadit jednotlivé stresory do kategorií – ZAČNEME S VELKOU KATEGORIÍ, JAKO JE PLAT – můžete se rozhodnout pro některý z těchto kroků:
- ODEJÍT Z AKTUÁLNÍHO PRACOVNÍHO MÍSTA A NAJÍT SI LEPŠÍ PRÁCI
- SITUACI ZMĚNIT POŽADAVKEM KE KONKURENČNÍ FIRMĚ
- SITUACI PŘIJMOUT
Přijetí nemusí nutně znamenat VYHÝBÁNÍ SE PROBLÉMU
PAMATUJTE NA TO, ŽE ŘEŠENÍ STRESU NĚKDY PŘIPOMÍNÁ ZPŮSOB, JAK SE NA AKTUÁLNÍ FRUSTRACI PODÍVAT Z PERSPEKTIVY
Emoční jednání a zvládání stresu
1.Rozhodněte se, že budete mít hezký život
2.Poznejte své emoční chování
3.Pracujte na rozvoji fyzické kondice
4.Nebuďte dlouho frustrovaní
5.Mějte ambiciózní cíle
6.Každý den trochu zvyšujte své standardy
7.Pracujte na svém zlepšování
8.Podpořte své myšlení
Negativní vs. pozitvní stressor
Pokud se domníváte, že váš život není moc důležitý, pokud nemáte rádi své přátele/sami sebe/kolegy, nebudete příliš jednat, a nedosáhnete tudíž žádných výraznějších výsledků. Tím se posílí vaše negativní smýšlení a dostáváte se do začarovaného kruhu.
Pokud ale věříte, že dokážete zlepšit svůj život, být produktivnější, přinese to výsledky. Budete si více jistí sami sebou, a dosáhnete tudíž úspěchu. Pokud věříte, že pro vás něco bude fungovat, tělo, hlas i vaše jednání budou s vámi v souladu a zvýší se vaše šance na úspěch.
Příklad:
„Co udělám, když se cítím „PARALYZOVÁN?: znehybním a většinou se mi v hlavě promítnou různé situace. Mysl se nezastaví a rozběhne se nekontrolovaně …… v duchu mi běží nespočet myšlenek, vypadá to jako kaskáda ponurých pocitů a mám pocit, že je nemohu ovládat. …….Vypadá to, že nemohu nic udělat…. Mám obavy…. Jen obavy, nic jiného…“
Každý z nás to alespoň jednou v životě zažil, zapomněli jsme na to, ale je dobré si to připomenout.
- Kdy jsem v životě měl tak velkou krizi a zažil tak obrovský stres, že jsem jím byl paralyzován?
- Už jste to někdy zažili?
- Co jste dělali? Jaké myšlenky, strategie, zkušenosti jste použili, abyste tuto situaci zvládli?
- Kdo vám pomohl?
- Co jste udělali, abyste se posunuli dopředu?
Naučit se být optimistou
